Pozorovatel R1 - jsi přihlášen, liga R1, herní den 15

Deathmatch týmů (ras): tvůj tým musí porazit všechny ostatní týmy. Na mapě nesmí zůstat žádná zem obsazená cizím týmem. Všichni hráči vítězného týmu budou zapsány do Síně Slávy.

Odměňování hráčů

V této lize se hraje o 39,6
Vítěz získá odměnu: 0
Hráči si rozdělí za země: 39,6

Dnešní cena za 1 zem: 0,103
Cena všech tvých zemí: 0
Vstup do hry
Komentáře k lize R1

21. 4. 2019 18:05

Den. 13 Polemika nad životem vojákovým
P.S. Tematická hudba: zde!
Jako v každém dlouho trvajícím seriálu dojde na moment, kdy je potřeba zopakovat všem čtenářům co se zatím událo. Tak tedy postupně. Z tajného spolku zůstali tři členové Almir, Delarius a Thalantyr. Almir s Delariem se snaží svrhnou Thalantyra pomocí Grümy von Hotentota a Bóži. Thalantyr moc nechce. Delarius přihrál Almirovi jako malou domů 1000 expů, ale aby to nebylo moc okaté tak je to až třetí místo. A toto jsou všechno informace, které pro dnešní komentář vůbec nepotřebujete.
The Lotus Eater zamířil přímo do místní putyky. Armády zanechal armádami někde kousek před Citadelou temnoty a dle výrazu tváře si prostě potřeboval odpočinout. Usadil se k malém stolku pro dva, společnost neočekával, a vyčkal na krčmáře. Ten vida ztrápenou duši popadl pintu piva a beze slov ji postavil Lotusovi na stůl. Vděčný, ale tvrdý výraz vypovídal, že tento návštěvník ocení především klid. V klidu popíjel a v půlce první pinty, ho napadlo se rozhlédnout po lokále. Obvyklá sorta lidí. Pár místních sedláků ztrápených válkou, buď moc starých a nebo hloupých, aby se hodili pro armádu. Skupina vojáků, co se jim podařilo proplížit hlídkám tábořiště. Dva dezertéři, jenž prozradili roztěkané pohyby očí směrem k ozbrojencům a tradiční přehlídka vesnických děvčat hledajících svého „prince“. Zkrátka nic mimořádného. Svým pohledem přejel postavu sedící v rohu. Zprvu ji ignoroval, ale při druhém pohledu viděl něco, co vidět prostě nemohl… NEMOHL! Znovu zkontroloval obsah pitiva před sebou a pak se zahleděl do rohu místnosti. Seděl tam muž, no muž sedělo tam… něco. Byl to ten typ věcí co při prvním pohledu prostě přehlídnete, nebylo to ničím výrazné, nebylo to ničím zvláštní, nebylo to nic, co by přitahovalo pozornost. Při druhém pohledu se cvičené okolo muselo zastavit. Na takové průměrnosti bylo něco zvláštního… Znovu se zahleděl, pak si protřel oči, znovu se podíval, znovu si protřel oči a jediné co se sebe dokázal vysoukat bylo: „nééééééé?    Uroborosi?    Slavný Uroboros věčný.“ ono těžko se mu divit, pohled na dračího bratra sedícího v rohu místnosti člověka dokáže rozhodit. Všichni jsme zvyklý na draky po ránu, ale takhle brzo?    Na celé situaci bylo trochu neočekávané i to, že pomalu usrkával pivo a brečel!
Uroboros: “ Sám The Lotus Eater?    Co ty tady?    „
Lotus: „ Někdy je to vedení náročnější než by se mohlo zdát! Je potřeba, mít čas sám pro sebe. „
Uroboros: „ Co se stalo?    „
Nechci přímo říkat, že Lotus na tuto otázku čekal, ale to co následovalo tomu při nejmenší nasvědčovalo: „Co se stalo?   !!!! Co se stalo!!!!!!!!!! Nic se nestalo! Nebuduuuuuuuuuuuuu to už dělat! Prostě nebudu. Právě jsem se vrátil z porady celého vedení! Porady!!! Chápeš?    „ nutno říci, že výraz vychrlil vznikl přesně pro tyto příležitosti a Uroborosův výraz obličeje přinejmenším nasvědčoval, že prostě nechápe. „ Jen si to prostě představ! Osm entů u jednoho stolu co se radíííí! „ Uroboros se začínal tvářit možná až trošičku retardovaně a tak Lotus bez okolků pokračoval. „ Kulatý stůl. Osm židlí a velitelé v pozadí. Můj pán Ent Kyslík bez svého respirátoru nedá ani krok a přes něj hrozně huhlá. Sir Randál neustále mumlá něco o zradě všech okolo a tváří se jako týrané štěně. Stínový vlk neustále vyje, ale kloudného slova z něj nikdo nedostane. No a Mattol s Nomi si sice vesměs dobře popovídají, ale na nic světového nikdy nepřišli… to ty nemůžeš pochopit! „
Uroboros: „Jáááááááá, že to nemůžu pochopit! „ rozčílil se hněvem spravedlivých „ Já to teda můžu pochopit! Zkus udržet 10 elfů! To je samý strom. Posvátný strom sem, posvátný strom tam. Co vůbec mají elfové s těmi strom?   . Ať si pořídí zahradníka a né vojáky. A mág! NÁŠ MÁG Klikoroh! Furt je mu něco málo nejprve si vystačil s pár svatyněmi, ale to prý nééé. Pak prý pošlete zlato na malou magickou věž, ale to je taky málo, tak jsme stavěli střední a to taky stačit nebude a budeme stavět ty velké! A aby toho nebylo málo tak odmítá slézt z věže a mumlá neustále něco o maně! A velitel Thalantyr o tom snad ani nemluvit ten strategický genius vydává pořád dokola jeden a ten samý rozkaz. Zaútočte o půlnoci. Zaútočte o půlnoci. Zaútočte o půlnoci. Furt dokola! Nééé, že by jsme někdy útočili třeba přes den, to vůbec prostě my útočíme jenom o půlnoci! „
Lotus: „ no dobrá, ale ty máš aspoň použitelnou armádu na to si trochu zaválčit! „
Uroboros: „ Zaválčit?    Jak si chceš zaválčit. Místo toho abychom seděli doma na prdeli a v klidu stavěli pevnosti tak, abychom mohli v klidu močit na hlavu útočníkům furt někde pochodujeme, ale když už vyjdeme, tak buď stejně dojdeme do tak zničených zemí, že tam nemůžeme zůstat a část armády musím poslat zpátky a nebo narazíme na pevnost a jediné na co se zmůžeme je pár nadávek a táhneme domů a když jsme náhodou měli doma pevnost tak nám ji mezitím stihli zbořit a musíme to stavět znovu! To je vážně válčení ty to máš jednoduché! „
Lotus: Jak jednoduché?    Pokus se motivovat k práci něco co nikdy nemělo zrovna titul myslitele roku, ale ještě to navíc ví, že když to umře tak pár mágů někde na druhé straně světa povykřikuje nějaké abrakadabra či avada kedavra a pošle nápoj lásky a jsme zase zpátky. To není dobře motivovaný zaměstnanec! To ani nejde motivovat! Ty aspoň může bojovat! „
Uroboros: „ Já teda nemůžu bojovat, jak mám bojovat?    Pokaždé, když se těším, že si zabojuju tak než tam dojdu tak tam nikdo nezůstane. Kdo by tam taky zůstával, když celou armádu nejdříve rozmetají smrtící démoni a to co přežije sežehne náhodný blesk. Ale to není to nejhorší! Když už to skutečně dobijeme, tak po nás začnou házet kroupy. Kroupy, kroupy, kroupy a nic jiného než kroupy. Oni nemůžou házet jednou třeba rýži a nebo brambory, nebo já nevím co ale prostě a jenom kroupy! Já už nechci nic kroupového ani vidět! „
Oba pánové se evidentně vyčerpali a vrátili se k původní činnosti. Sezení a mlčení. Krčmář byl už starší člověk a věděl co se během celé hádky od něj očekává. Mlčky odebírat korbely a nosit další. Hodina již notně pokročila a do pomalu se vyprazdňující krčmy zavítal posel a donesl Uroborosovi poštu. Ten ji vzal přečetl a vztekle po ní začal poskakovat. Na pergamenu byla jen tři slova. Zaútočíme o půlnoci.
All By Almir

19. 4. 2019 21:30

Den 11. Lid potřebuje vládce. Člověka natolik neschopného, že samotná představa že by samostatně myslel je mu odpudivá. Část tři, kapitola dvanáct, odstavec pět. Výňatek z tajné knihy Kterak ovládati lid. Tajné příručky Kruhu Světla.
Tematická hudba: zde!
Královským výnosem Lorda Pletrona z loňského roku došlo k legalizaci tajných spolků. Svobodní zednáři, Ilumináti či Opus Dei vyšli ze stínů a usídlili se ulici Tajných spolků. Templářský řád si tam postavil pěknou vilku. Z nařízení krále bylo jasné dělení na tajné a přísně tajné spolky. Hlavní rozdíl byl v tom, že ty tajné měli otvírací dobu, zatímco ty přísně tajné nikoliv. Důvod byl veskrze prozaický, takto mohl zdanit i to co předtím nešlo. Všechny spolky se tak začali scházet tam a nikomu to vlastně nevadilo, aspoň v tom byl pořádek. Jedinou výjimku dostal spolek Kruhu Světla, ten se mohl každé úterý scházet ve známém bordelu u Tří mrdní. – Výňatek z kroniky
Tajný spolek Kruhu Světla se scházel zásadně v bordelu. Neb Almir toho času i arcibiskup olomoucký vlastnil téměř všechny bordely ve městě, přišlo mu zábavné ho pojmenovat podobně jako svatou trojici. Dle jeho výkladu písma svatého symbolizoval název bordelu všechny tři vstupu lásky co má žena a stejně tak svatou trojici a to není náhoda! Za svého mládi také trávil v bordelech hodně času, leč s přibývajícím věkem a vahou již pouze „na čumendu co by voajér“. A tak se z bordelu u Tří mrdní stal vyhlášený hostinec, kde si pánové pochutnávali na vybraných pochoutkách. Kdo měl sílu mohl poté provětrat své mužství. Leč to se moc nestávalo, protože chutná krmě pány poněkud unavila.
Almir si olízl prsty. Zbytek tuku otřel do ubrousku a chtěl se pustit do žabích stehýnek nakládaných v láku po tři týdny. Chvíli se zamyslel. Chtěl něco říci, ale prvně s mocně říhnul:“ Již je čas vyměnit Thalantyra. Bitvu dle plánu téměř vybojoval, ale je potřeba aby elfům vládl někdo poddajnější.“
Delarius se tvářil neutrálně a jídla se téměř nedotkl: „Máš na mysli někoho konkrétního?   “ Almir se potutelně uculoval:“ Pozval jsem dva velmi vhodné adepty. No posuď sám.“ Další dva pánové u stolu známý elfský myslitel profesor Grüma von Hotentot, menší pán s dobře upraveným a zatočeným knírem. Měl malý kulatý obličej a celkově působil jako kulička a jeho společník v živé diskuzi Bóža. Byl vyhublý na kost a po dvou infarktech mu trochu cukal pokleslý pravý koutek. Zlý jazykové říkali, že to bylo z pohanský oslav slunovratu, kde se celou noc miloval s lesními nymfami, až to jeho alkoholem zteřelé srdce nevydrželo. Tito dva ctění pánové byli právě ve sporu.
Argumentační spor působil vlastně docela legračně kdy Grüma s pavím stehýnkem v jedné ruce a žejdlíkem, prskaje zbytky páva se snažil přesvědčit Bóžu o své pravdě.
Delairus se zamračil, to on dělal často a pravil: „Pánové, přece se nebudete hádat, tady Jeho Eminence pan arcibiskup Vás jistě rozsoudí“.
Almir se opřel a nechal pacholka, aby mu omyl ruce:“ Copak Vás trápí pánové?   “
Bóža se jal vyprávět:“ Onehda jsem byl na inspekci v Zemi druidů a v Lesním klášteře kousek odtud žil jeden flagelant, který zvlášť silně se bičoval, aby hříchy své smil a často i bral na sebe hříchy jiných. Tamním proboštem byl velmi chválen a veleben jako muž boží! Leč při mé inspekci, která jak pánové jistě pochopí musí být obzvláště důsledná, jsem navštívil i místní dům lásky. Pochopitelně jen proto, aby o vojáky bylo dobře postaráno a nechytli Španělskou nemoc!“ stolem se ozvalo souhlasné mručení:“ Nu a tam onen flagelant byl připoután na kříži a dvě řekněme ne úplně jasné služebnice boží a však v rouchu jeptišek ho polévali voskem, pálil na patách, bičovali a píchali palečnici. Ukázalo se, že tento sluha boží si zvráceně libuje v bolestech a tak, když se toto dostalo, až k Thalantyrovi, ten ho chtěl vyloučit z kláštera. Co vy na to Eminence?    Jest to člověk boží, který si zaslouží zvláštního uznání a nebo zhýralec, kterým je nutné opovrhovat?   “
Almir se usmíval, bylo všeobecně známo, že aby člověk mohl vykonávat vyšší církevní funkci než jen obyčejného vikáře farnosti. Musel být člověk velmi pohansky založen, zlý jazykové říkali, že papež musel na třikráte plivnout na kříž a poté kolem tancovat v masce kozy aby potvrdil své zvolení! (A přitom Lucifer skopové vyloženě nesnášel a ze sýru byl dušný. Sám jsem se ho nato ptal. Pozn. autora). Almir v tomto směru nebyl výjimkou co se víry týče považoval ji za velmi užitečnou věc… u jiných lidí samozřejmě!
„Přátelé věc se má takto. Jdete na to moc vědecky. Je zatěžko soudit! To jest nutno přenechat bohu! Pozemská moc tak vysoko nesahá. Proto navrhuji stejný postup, jaký jsem Vám doporučil při jednání s enty: pobijte je všechny! Bůh už si to přebere! „
Souhlasné mručení pánů se neslo místností. Pan profesor se snažil něco namítnout, ale zůstal jen u hlubokého nádechu.
Almir řízně utnul debatu: „Věnujme se věcem podstatným. Jsem rád, že jsme všichni zajedno. Thalantyr musí zemřít. Své úkoly máte.“
Pánové se rozešli a Almir s Delariem opět osaměli. Almir se pustil do slavičích jazýčků a vesele se usmál: „Tak co jim říkáš?    Nejsou skvělí!“
Delarius byl zmaten: „Skvělí?    SKVĚLÍ?    Jak tihle dva můžou být skvělý. Jeden neschopnější než druhý. Starý mrzák co jezdí na Smradlavé herce a neschopný teoretik, který jediné co zvládl je oživit Golema, kterého předtím sám přizabil. Tihle dva by nedokázali vládnout ani hobití školce a…“
Almir ho hrubě přerušil v půlce věty: „A přesně proto jsou skvělí! Lid je bude milovat. Pak ignorovat a nakonec nenávidět. Každý vládce má svůj cyklus. Nakonec je popraví a my dosadíme vládce nového. Není dobré pokud jeden člověk vládne příliš dlouho. Kromě nás samozřejmě. „
All by Almir